Jsem si vědom toho, že článek rekapitulující rok 2021 publikovaný na počátku roku 2023 nemusí zprvu působit takříkajíc aktuálně. V mém životě však hraje předloňský rok až příliš významnou roli na to, abych jej mohl jen tak opomenout. I navzdory drobným překážkám mohu totiž prohlásit, že se jednalo o jedno z nejlepších období, které jsem doposud prožil. A právě díky tomu jsem se rozhodl mu věnovat svůj vůbec první příspěvek na těchto stránkách. Je potřeba zmínit, že následující text byl vytažen tzv. ze šuplíku, do kterého jsem jej vložil již před několika měsíci. Z tohoto důvodu tedy některé níže uvedené údaje již nekorespondují se současným stavem. I přesto si však myslím, že se jedná o zajímavé okénko do mé minulosti, které by zde rozhodně nemělo chybět.
Koncem roku 2020 mě provázely jisté zdravotní komplikace, které měly vážný dopad na mou duševní kondici. Ocitl jsem se v bludném kruhu eskalujících fyzických i psychických potíží. Dlouhé dva měsíce jsem se potácel na samém dně svých sil a netušil jsem, zdali se z něj ještě někdy odrazím. Jedinou světlou chvilkou mých dní byly paradoxně okamžiky, kdy se mi podařilo zavřít oči a usnout. A abych vám řekl pravdu, mnohdy jsem si přál, abych se do dalšího rána neprobudil. Říká se však, že noc bývá nejtemnější před rozbřeskem, a tak i v mém životě nakonec vyšlo slunce.
Již přes rok jsem žil sám v pronajatém útulném bytě v klidné části města, ve finanční pohodě a s dostatkem volného času. Oku neznalého by se mohlo zdát, že mi nic nechybělo. Jenže opak byl pravdou. Odjakživa jsem byl spíše vlk samotář, se stupňujícími se zdravotními obtížemi jsem však byl stále více schopen docenit okamžiky strávené s rodinou a přáteli. A byla to právě lidská společnost, kterou jsem v těžkých časech obzvláště postrádal. Člověk je přeci jen od přírody společenským tvorem a mně v oné době samota nikterak neprospívala.
Ačkoli jsem nikdy nevěřil na zásahy vyšší moci, na přelomu onoho roku se událo něco, co se nedá nazvat jinak než hrou osudu. Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se během prvních lednových dnů obrátí můj život o 180° a já budu opět schopen těšit se na budoucnost. Jenže osud tomu tak skutečně chtěl a naservíroval mi šanci na nový začátek. Díky shodě neuvěřitelných okolností mi jedni z mých nejlepších přátel nabídli pomocnou ruku a poskytli azyl ve volném pokoji jejich příbytku. Neváhal jsem ani vteřinu. Známé přísloví praví, že v nouzi poznáš přítele a já měl to štěstí, že jsem jich v dobách, kdy mi bylo skutečně nejhůř, poznal hned několik.
Od prvního dne našeho soužití jsem začal pociťovat světelné paprsky pronikající do mé zatemněné mysli, rozhánějící nicotu, která mě již tak dlouho sužovala. Neustálá přítomnost mých blízkých přátel mi dodávala natolik potřebný pocit bezpečí. Strach, úzkosti a bolesti vystřídaly pozitivní myšlenky, zábava a společné zážitky. Jako bych se probudil ze zdánlivě nekonečné noční můry a přenesl se o pár let zpět do minulosti, kdy jsme s některými členy naší současné posádky poprvé sdíleli společné obydlí. I tehdy mě ti samí přátelé vytáhli z tíživé životní situace a jsem rád, že i navzdory tomu, jak špatně jsem se v průběhu času k některým z nich zachoval, nade mnou stále nezlomili hůl.
Po strašně dlouhé době jsem konečně okusil, jaké to je opět cítit radost ze života. Ruku v ruce se zlepšující se duševní stránkou přicházeli první pozitivní změny i v oblasti fyzické. To mi umožnilo pozvolný návrat ke sportovním aktivitám, kterým jsem se kvůli strachu z potenciálních srdečních problémů již několik měsíců vyhýbal. I když jsem za pouhých pár dní ušel velký kus cesty, bylo jasné, že má rekonvalescence bude vyžadovat mnohem více času. Doufal jsem tedy, že budu moci využívat terapeutických účinků svých staronových spolubydlících co možná nejdéle. Bohužel tomu tak nebylo.
Když jsem se k přátelům nastěhoval očekával jsem, že u nich budu moci zůstat patřičně dlouhou dobu na to, abych se dostatečně zotavil a položil pevnější základy pro svůj zbrusu nový styl života. Dle mých představ se mělo jednat alespoň o jeden rok. Jenže člověk míní a pánbůh mění. Po pouhých třech měsících jsme obdrželi zprávu, že budeme muset náš byt opustit. Byl jsem zdrcen. Po tak krátké době znovu řešit otázku bydlení se mi pochopitelně nechtělo. Mnohem horší však byla představa, že bych měl žít opět sám. Bylo mi jasné, že této situace budou chtít ostatní využít již ke hledání samostatného bydlení. Samozřejmě jsem počítal s tím, že k tomu jednoho dne dojde, ne však tak brzy.
Jako lusknutím prstů jsem se ze stavu kýžené blaženosti ocitl znovu na dně. Navrátivší se svíravé pocity na hrudi mi připomněly, že nejsem na takovou změnu ani zdaleka připravený. Následujících pár dní jsem žil v nejistotě a neměl jsem nejmenší tušení co si počít. Naštěstí mi poté jeden ze spolubydlících nabídl možnost jít do nového bytu s ním. Znovu jsem byl tedy zachráněn jedním ze svých nejbližších přátel. A tak tedy má cesta za lepším životem mohla i přes mírné zaškobrtnutí pokračovat.
Lokalitu svého současného pobytu jsem si díky tamnímu klidu a blízkosti přírody velice oblíbil a přál jsem si v ní, pokud možno zůstat. No a představa opětovného převážení věcí přes půlku města se mi také příliš nezamlouvala. Byl jsem tedy rád, když se nám podařilo sehnat krásný zrekonstruovaný byt vzdálený doslova pár set metrů od toho původního. Stěhování tak bylo rychlé a téměř bezstarostné. Nyní zde bydlím téměř dva roky a s výjimkou souseda, který má ve zvyku posilovat a skákat přes švihadlo v pozdních nočních hodinách, si nemám na co stěžovat. Na druhou stranu však dokážu ocenit jeho zálibu ve cvičení.
Podrobnosti o svých zaměstnáních jsem vždy držel v tajnosti. Hlavním důvodem byla především skutečnost, že jsem se za všechna z nich styděl. V minulosti jsem si častokrát představoval, že na mě někde v dáli čeká ona bájná smysluplná kariéra, která mě bude bezmezně bavit a naplňovat a v ideálním případě mi zajistí i vysoký životní standard. Jenže čas plynul, pracovní zkušenosti přibývaly a nic z toho se nedostavilo. Nedělám si iluze a neočekávám, že mi budou pečení holuby lítat do huby. Jsem si vědom toho, že jsem měl své mládí, namísto věčné prokrastinace a nicnedělání, věnovat spíše zajímavým koníčkům, studiu a sebezdokonalování. Jednoduše řečeno jsem měl vynaložit více úsilí k tomu, abych ze sebe udělal přínosnějšího člověka pro společnost. Nestalo se tak a nemůžu se tedy divit, že za to nyní platím vysokou cenu.
Avšak lepší začít pozdě než nikdy. Součástí mé nové životní trajektorie je samozřejmě napravení i těchto omylů. Bylo jasné, že než se začnou objevovat první plody mého snažení, budu si muset najít zaměstnání, které mi mou kýženou pozdní seberealizaci umožní. Ze všeho nejvíce bylo potřeba se vyhnout každodennímu stresu, který mě kdysi provázel a odstartoval kaskádu mých zdravotních obtíží. Naštěstí mi vhodná pracovní příležitost ležela přímo u nohou. Jeden z mých spolubydlících opět zakročil a poskytl mi možnost pracovat jako řidič na poště.
Přiznávám, že taková pozice byla od mých ideálů smysluplné kariéry vzdálená na míle daleko, do mého současného plánu však zapadá dokonale. Představuje ideální kombinaci venkovního pohybu, mnou oblíbeného řízení a především minimální psychické zátěže. Každý den se tedy vracím domů s čistou hlavou a mám stále dostatek času a sil na to, abych se věnoval svým nově nalezeným zálibám, které mi snad jednoho dne pomohou otevřít vrátka, která pro mě byla ještě donedávna zcela zapečetěna.
K mým největším úspěchům roku 2021 patří především získání osvědčení trenéra fitness. Dokončil jsem tak dlouhou a strastiplnou cestu, na kterou jsem se vydal již před více než dvěma lety. Tehdy jsem já sám využíval služby osobního trenéra, který ve mě díky svému profesionálnímu a osobitému přístupu probudil lásku ke cvičení a sebezdokonalování. Nejen že mi pomohl kdysi překonat těžkou životní etapu, ale navíc jsem se od něho mnohé naučil, v posilovně i mimo ni. A za to mu budu jednou pro vždy vděčný.
Jednoho dne jsem chtěl být, stejně jako on, schopen pozitivně ovlivňovat životy ostatních a pomáhat jim zlepšovat jejich fyzickou i psychickou kondici, a tak jsem se rozhodl přihlásit ke studiu a složit trenérské zkoušky. Trvalo to sice déle, než jsem si původně představoval, ale nakonec se mi to podařilo. Stačilo k tomu pouze vystřídat dvě školy, překonat období vážných depresí, objevit novou chuť do života, vypořádat se ze zdravotními problémy a poznat nového parťáka, který mě svým přístupem a motivací pomůže dojít do cíle. Brnkačka.
Vlastnit certifikát opravňující mě profesionálně trénovat ostatní je jedna věc, skutečného trenéra to ze mě však v žádném případě nedělá. K tomu mi chybí obrovské množství zkušeností, znalostí a především fyzické a psychické zdatnosti. Rád bych se někdy v budoucnu dostal do bodu, kdy budu sám se sebou spokojený natolik, abych se trenérskému řemeslu začal věnovat naplno. Možná jsem v tomto ohledu až příliš sebekritický, ale rozhodně se na to necítím být nyní připravený. Nejdříve je potřeba si udělat pořádek před vlastním prahem.
Jak už je z předešlých řádků patrné, drtivou většinu roku 2021 jsem se snažil věnovat překopání svého životního stylu a nastavení určitého zdravého režimu. A nutno říci, že se mi to zejména v letních měsících úspěšně dařilo. Díky lepší životosprávě, čisté mysli a minimální stresové zátěži mé tělo každým dnem pomalu nabíralo na síle. Jenže když už se zdálo, že vše běží jako dobře namazaný stroj, jedno ozubené kolečko se v něm přeci jen zadrhlo a s nástupem sychravého podzimního období se můj progres pozastavil. A ano, mohl jsem si za to opět já sám.
Zpyšněl jsem. Měl jsem za sebou poměrně dlouhé úspěšné období a myslel jsem si, že s ústupem mých starostí a zdravotních problémů o sebe mohu přestat tak přehnaně pečovat. To jsem se ovšem šeredně zmýlil. Na krátkou dobu jsem si dovolil tzv. upustit uzdu a do svého programu jsem navrátil bujarou zábavu v podobě barů a „společenské“ konzumace alkoholu. Má tolerance se za delší období abstinence dost snížila a i malé množství chmeleného moku dokázalo mé tělo velice zatížit. Když si k tomu připočteme již chladné noci, ve kterých jsem stále s oblibou chodil poněkud spoře oděný, bylo jasné, že si dříve či později zadělám na nějaké potíže. A tak se také stalo.
Onemocněl jsem dosti nepříjemnou angínou, která mě absolutně vyřadila z provozu na celé dva týdny. Díky neschopnosti jíst jsem začal hubnout a jakýkoliv pohyb byl pochopitelně také ze hry. Nebyla tedy jiná možnost než zahájit léčbu antibiotiky. Ta se zdála být zprvu poměrně efektivní, za necelý měsíc se však angína v plné síle vrátila. Další kolo antibiotik ji sice již vymýtilo, nicméně celá anabáze mě a mé dosavadní snažení vrátila o pořádný kus zpět. Tehdy jsem přísahal, že podobnou chybu už nikdy neudělám, ukázalo se totiž, že mé tělo už mi zkrátka některé hříchy tak snadno neodpustí.
I přesto, že byl konec roku 2021 negativně ovlivněn nepříjemným onemocněním, stále jej mohu celkově ohodnotit jako doposud nejlepší rok svého života. Podařilo se mi změnit svůj pohled na svět, začal jsem si více vážit sebe i svých blízkých a přesvědčil jsem se o tom, že na pořádnou životní změnu není nikdy pozdě. Stále se mám hodně co učit, jsem však rád, že jsem po všech těch promarněných letech konečně našel ten správný směr. Odjakživa nejsem příliš velký fanoušek novoročních předsevzetí, jedno jsem si ale přeci jen stanovil. Doufal jsem, že budu schopen následující rok nadále pokračovat v mnou nastavené trajektorii.
A jelikož se v době psaní těchto řádků nacházíme již téměř v polovině roku 2022, mohu prozradit, že se mi to zatím úspěšně daří. Na základě předešlých pochybení jsem se rozhodl zařadit do svého života další prvky, které mi snad v dlouhodobém měřítku pomohou zvrátit škody spáchané mým nezodpovědným chováním v minulosti.
Již nyní si dovolím tvrdit, že bude tento rok splňovat nově nastolený trend a zaujme tak v konečném hodnocení opět pozici nejlepšího období mého života.
Ale nepředbíhejme…
Ahoj. Nikdy jsem nedoufala, že umíš tak krásně popsat své pocity. Je také nutné o všem mluvit nahlas. Kdykoli jsi mohl přijít. Probrali bychom vše. Teď {protože něco vím o tvém dalším působení} se máš dobře. Přeji moc úspěchů.
Děkuji. S některými věcmi jsem se zkrátka potřeboval vypořádat sám. Trvalo to sice dlouho, ale podařilo se.